Minerva McGonagallová

Po delší době opět přidávám nějaké to vypracování soutěže na Hogu. Psala jsem to již kdysi dávno a proto se omlouvám za případné chyby.
Přeji příjemné čtení. {#emotions_dlg.cute}

Zadání:

Dnes mi napište povídku o osobnosti velmi blízce spjaté s Bradavicemi.

Po zkušenostech z prvního termínu slyšte toto:

1) tentokrát nechci životopis, ale povídku zasazenou časově kamkoliv (do dětství osobnosti, nebo můžete vylíčit její smrt, ...)

2) dodržte formu povídky, ne jen splácat pár vět dohromady a vytvořit cosi mezi životopisem, deníkem a nekrologem

Dnešní osobností je Minerva McGonagallová.

Soutěž sepsána dne 03.11.2009.

Pomalu svítalo, ranní paprsky začaly zaplňovat rozlehlá údolí široko daleko a ne jinak tomu bylo i v okolí Bradavického hradu. Jeden nezbedný paprsek ranního slunce se prodral jedním oknem v severní věži přes závěsy do malé místnosti, kde se nacházela jen jedna skříň s kouzelnickým prostorem, postel, dva noční stolky a dvoje dveře. Jedny vedly do koupelny, druhé do obývací místnosti odkud se dalo chodbičkou projít do pracovny či dveřmi ven ze soukromých komnat do rozlehlých prostor hradu. Onen sluneční paprsek se probojoval skrze zatažené závěsy dovnitř a neomylně se kradl k posteli, kde majitele komnat, jenž právě spal, neomylně probouzel. Osoba v posteli se mírně zavrtěla, protáhla a posadila. Dlouhé vlasy spadající až do půli zad byly jemně rozcuchané vlivem tvrdého spánku. Ospalé oči, zívající ústa, vše nasvědčovalo tomu, že ona osoba by nejraději ještě dobrých deset minut spala. Avšak po zkontrolování času usoudila, že by bylo lepší vstát, jelikož bylo nutné dohlédnout na pořádek na chodbách hradu. Minerva McGonagalová si hůlkou přivolala župan, do kterého se záhy pracně nasoukala, obula si své pohodlné bačkory, které nosila jedině v soukromí a odšourala se pomalým krokem do koupelny. Po dobrých dvaceti minutách již vyšla zcela oblečená, upravená a své vlasy maje v přísném drdolu, jako obvykle. Pohodlné bačkory vyměnila za střevíce, které se hodily do společnosti a zároveň do školy. Na sobě měla tmavě zelený hábit, který nosívala velmi ráda. Ještě si vzala z věšáku svůj oblíbený klobouk, nasadila si jej na hlavu a odešla vstříc dalšímu pernému dni.

O hodinu později již seděla ve Velké síni, před sebou maje snídani v podobě porce míchaných vajíček, opečené slaniny, toastu a dýňové šťávy. Po její pravici seděl její kolega a zaměstnanec Remus Lupin, který již třetím rokem a zatím úspěšně zastával pozici jako profesor obrany proti černé magii. Po její levici seděl jako obvykle všemi nenáviděný, zlý mistr lektvarů Severus Snape. Po válce jej Minerva přemluvila, aby i nadále vyučoval jako profesor v bradavicích a učil lektvary. Dále u stolu také seděli profesorka Hoochová jenž i nadále učila létání, profesorkou kouzelných formulí se stala jakási záhadná čarodějka jménem Alice Swanová, bylinkářství již rok vyučoval profesor Neville Longbottom. Bylo tu i mnoho dalších profesorů, ale vše zůstalo více méně při starém až na pár drobností. Minerva McGonagalová jako ředitelka Bradavic to neměla nikterak lehké. Nejenom, že byla zvolena po Albusově smrti ředitelkou, ale navíc toto již dělala čtvrtým rokem. Člověk jako ona si už na to začínala přivykat. Nejednou musela řešit potíže s žáky, vést školu dál, i když Albus už nemohl, to bylo jeho poslední přání a v jeho závěti bylo jasně napsáno, že si přeje, aby se právě Minerva stala ředitelkou. A tak se tedy stalo. Ten první rok kdy se musela se vším aklimatizovat, jako ředitelka byl vcelku tichý, ale další rok všechno pohodlí a bezstarostnost měla zmizet. Jakmile nastoupil do školy malý James Potter, syn slavného Harryho Pottera vše bylo ztraceno. Už od pohledu bylo poznat, že se „pobertové“ nebo aspoň jeden z nich vrátil. Minervě to nejdříve vykouzlilo malý úsměv na tváři, ale postupem času začínala litovat, jelikož James byl pěkné kvítko. Nebylo průšvihu, u kterého by právě tento malý kluk nebyl. A tak když další rok nastoupil na školu malý Albus Severus, vše se obrátilo. Ještě teď si pamatuje na zařazovací ceremoniál, kdy celá velká síň ztichla poté, co byl malý Albus zařazen do Zmijozelu. I Severusovi povisla čelist i když jen na malý okamžik sotva si toho někdo mohl povšimnout. Všemu byla nasazena koruna, když byl zařazen do stejné koleje malý Scorpius Malfoy. V tu chvíli se Minerva začala opravdu obávat o celé blaho školy. Nemohla ani tušit co by se mohlo stát při takovém sletu událostí. A tak jako kdy jindy i dnes svým střížím pohledem sledovala a zároveň hlídala celé dění v síni. James už na snídani byl a jako vždy v obložení svých přátel. Prozatím se naštěstí nic nedělo, ale to se mělo hned změnit. Zrovna když si pomyslela, že dnešní den by mohl být snad bez konfliktů, se mohutné dvoukřídlé dveře otevřely a vstoupil Scorpius s Albusem. Vesele se o čemsi bavili, co ani Minerva neměla šanci zaslechnout jediné, co slyšela, byl tlumený veselý smích dvou kluků. Bedlivě je sledovala, jak si sedají. Nebyla jediná i Severus Snape je sledoval. Bylo známo, že tito dva, když jsou spolu, ať je to kdekoliv, tak je to velmi výbušná směs. Vždy se něco přihodilo.
Snídaně naštěstí proběhla v klidu, což se stávala jen málokdy. Horší to bylo na hodinách a přestávkách. Minerva v klidu dosnídala, zvedla se a pomalu odcházela zpět do ředitelny, musela vyřídit několik papírů pro Ministerstvo. Když vstoupila do ředitelny a pokynula všem portrétům, usadila se za stůl, kde měla nachystané potřebné papíry k vyřízení. Pustila se do práce přesvědčená, že jí to bude trvat víc jak hodinu. Až zuřivé zaklepání jí probudilo z přílišného soustředění, mávla hůlkou a otevřela tak dveře. Hned do místnosti vstoupil Snape popostrkujíc tři mladíky před sebou. Minervin nebezpečný a nazlobený pohled mluvil za vše.

„Tak co to bylo tentokrát pánové?“ zeptala se s ledovým klidem, jelikož po těch letech už se nebylo čemu divit. Pokynutím je vyzvala, aby se posadili a s tázavým pohledem se obrátila na Snapea. Ten se ušklíbl a díval se na ni pohledem, který jasně naznačoval, Co-bys-asi-tak-řekla. Povzdechla si a zahleděla se na tři hříšníky, jež měli sklopené pohledy k podlaze. Jasně tyto potyčky byly na denním pořádku. James, Scorpius a Albus. Zajímalo by jí, kdy to skončí, i když ze zkušeností s jejich otci by se asi neměla divit, kdyby to trvalo celých sedm let.

„Opět Minervo a to zdůrazňuji, opět jsem byl svědkem soubojové potyčky mezi těmito třemi. Merlin mi byl toto dlužen! Jednoho Pottera se zbavím a hned tu jsou rovnou tři! Oh myslím, že jsem tam zaslechl slovní napadení, následné napadení kouzelnickým způsobem a mudlovská rvačka v tom byla určitě také,“ řekl a stoupl si, svůj úkol splnil, teď to bylo na ředitelce a on mohl jít v klidu vyučovat. Minerva mu pokynula na rozloučenou a zahleděla se na ty tři.

„Co s vámi. Skončí to vůbec někdy?“ povzdechla si, ale pokračovala, „aby vás ty roupy přešly zítra v sedm večer se vy pane Malfoy a Pane Pottere,“ hledíc na Albuse, „hlaste u pana Filche na trest v podobu dvou měsíců. A co se týče vás, pane Jamesi Pottere, vy si odpykáte trest s panem profesorem Snapeem. Rovněž dva měsíce. Je to jasné?“ čekala na přikývnutí, kterého se jí záhy dostalo. Následně je propustila a upadla do rozjímání. Jak moc by chtěla nakouknout do budoucnosti, zdali se toto někdy změní.

Ale toto ví snad jen Merlin.

Komentáře (1)
Zobrazeno: 1696×
Dne 20.02.2014 v 08:15 | Renée
Publikováno v kategorii: Jednorázovky
Komentáře
1. Martian 08.10.2015 v 19:51
Chudák Severus! Chudák Minerva! :-) A to, než půjdou do důchodu, možná stihnou ještě jednu další generaci… ;-)

Přidání komentáře



Bold text Italics Link    :- ;- 8- :-D :-P :-O :- :-/ ;, ]:-D :-[ O:-

Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici osmnáct:
Design: BLANCH | Png: IconArchive | Obrázek: Blizzard Entertainment, jedná se o screen ze hry World of Warcraft.